Můj duchovní životopis.
Narodil jsem se jako Marek Šenkyřík (1968) do tradiční křesťanské rodiny, v níž kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do kostela v Troubsku. V katolické církvi jsem dosáhl v roce 1986 svátosti křesťanské dospělosti, biřmování. Dne 23. července 2021 jsem byl vysvěcen na mnicha, avšak již ne jako křesťan, ale jako hinduista. Stal jsem se tak historicky prvním hinduistickým mnichem - svámím vysvěceným v České republice! V Moravském krasu jsem byl speleolog. Jsem objevitelem celkem čtyř menších, ale velmi zajímavých jeskyní. Zdržoval jsem se dlouhodobě jako poustevník v Moravském krasu. Mnoho zdejších jeskyní mi sloužilo pro meditační účely. Meditoval jsem však až u pramenu Gangy a nad Rišikéšem v indickém Himálaji, v soutězce Chey v rumunských Karpatech, v Monte Subasio nad Assisi, na Staré hoře v Krkonoších a ve Slovenském ráji. Stále jsem hledal to místo, kde bych mohl mohl být sám a nerušeně meditovat, až jsem ho snad našel zde za Bosonohami. Jsem tedy duchovní a snažím se Vás k Něčemu pozitivně inspirovat. Mě ale správně rozumí jen můj Osvícený duchovní Mistr Jeho svatost Višvaguru mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda z Indie. Mám za sebou tisíce dnů a nocí v osamění meditačních jeskyní a horských pousteven. Něco tedy vím jistě. To je má kvalifikace. Já působím především Láskou a Poznáním (bhakti a džňána). Síla Lásky - to je to v co věřím. Já mám Dévpurídžího srdce. Svrchovaně Osvícený Mistr jógy, obdařený zázračnými silami, poustevník šrí Dévpurídží žil na přelomu 19. a 20.století, v Himálaji a poté se usadil v Radžastánu ve střední Indii. Silou své vůle zbořil ášram a vyhnal z něho bhakty, své žáky a poslal na ně hady. Lidé se domnívali, že světec zešílel. Motivy jeho činů přesahovaly lidské chápání. Od té doby mluvil jen s těmi, kdo měli hluboký vážný zájem o Poznání. V této kalijuze dával přednost společnosti zvířat před společností lidí. Na Cestě jógy se považuji za následovníka tohoto světce. V něčem mi připomíná našeho svatého Františka z Assisi, mého někdejšího horského souputníka. Poznal jsem, že mne Bůh vede od narození. Jsem tedy jogín a hinduista, s jistotou vím, že nejsem křesťanského zrození, jakkoli mám k Ježíši od dětství v srdci blízko. V tomto zrození (a již nikdy) nebudu křesťanský mnich, protože většinou nezachovávají důležité pravidlo vegetariánství, což považuji za velmi závažný prohřešek katolické věrouky. Já v této otázce mám zcela jasno a v souladu se svým svědomím jsem vegetariánem. Vracím se tedy zpět Domů do Indie. Mé současné zrození v České republice a v Evropě bylo jen přechodné. Nejen maso, ale i alkohol, tabák, čokolády a drogy neužívám. Jsem jejich odpůrcem. Já jsem poznal, že duchovní Cesta je očista od všech špatných sklonů k dosažení jen čistých (sattvických) vlastností. Vyhledávám proto společnost duchovních a moudrých lidí (satsang), například v našem ášramu ve Střílkách. Dále s radostí a vyrovnaností již zachovávám mnišský celibát (brahmačárja) a doporučuji ho dodržovat každému připravenému pro větší pohodu, harmonii a vnitřní chápání a nazírání mystické vědy světců (anubhava). Všechno co jsem kdy hledal jsem našel v ucelené podobě jako koncentrované vědění v Józe v denním životě (Yoga in Daily Life) mého Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Je to nepochybně jedno z nejčistších světových učení. Není divu, vždyť je to učení jednoho z největších žijících světců na Zemi, jehož duchovní tituly oznamují že je plně Osvícená bytost a Mistr Vesmíru. Toto učení jógy nejlépe vyhovuje mému vnitřnímu poznání z horských jeskyní. Proto jsem Svámijiho oddaným žákem (bhaktou). Tolik bych si přál předávat toto učení, které vysvobozuje ode všeho utrpení, ale zatím tak činím po vzoru himálajských Mistrů jen meditačním způsobem, neboť mé poznání je přes všechnu vynaloženou snahu pořád ještě nedostatečné. Pořád se ještě považuji ve vnitřní józe v podstatě za zkušeného začátečníka. Ať mi prominou všichni ti, kteří se na mne již začínají obracet. Chci zachovávat mlčení (mauna), Ticho a osamění v přírodě. Proto budu žít sám v ústraní poustevny. Věřím, že tak získám ty vnitřní dary, které pak budu moci rozdávat na veřejnosti. A tak to Bůh žádá. Proto byl i Ježíš na poušti a odcházel sám na horu, aby si ujasnil své duchovní povolání. Tak to chci i já po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat. V samotě se stávám celistvý. Věřím v tajemnou moc Božího jména, své mantry, Ticha a samoty s Bohem. Všechno ale záleží na tom, zda naleznu pochopení ze strany ochránců přírody a lesníků. Zatím jsem narážel většinou na samé neporozumění. Kdo nechá žít poustevníka v lese? Ozvěte se mi! Nabídnete mi les s pramenem pitné vody? To místo kde bych si mohl postavit svou malou poustevnu a být trvale sám. Tak jako svatý František z Assisi dostal od šlechtice - štědrého donátora pro svou modlitbu a meditaci opuštěnou horu Alvernu... Na tento Vesmírný princip spoléhám a tomu věřím.
"Hospodine... kdo smí bydlet na tvé svaté hoře."
(Žalm, 15,1).
© Swami Gyaneshwarpuri
E-mail: yoga@gyaneshwarpuri.cz
Web: www.poustevnik.org
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
