Znovu na téma, zda mám žít v ášramu v Brně a sloužit bezdomovcům, nebo žít sám raději na vesnické poustevně a být observovaný (2024).
Jednou jsem celou noc bděl u ohně a pil čaj na své poustevně Gangotrí v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách a přitom mi přišla na pohled pozoruhodná vnitřní vize či nápad na základě níž jsem se téměř rozhodl družstevní byt, který zdědím po mamince, proměnit v malý ášram, v němž bych ubytoval několik vybraných bezdomovců s duchovním rozměrem. Pro tuto cestu Vesmírného Milosrdenství jsem se přitom téměř 100 % rozhodl. Zatím je však maminka zde na světě, tak v realizací tohoto projektu zatím nebudu pokračovat. Děkuji Někomu ve Vesmíru za tuto Božskou inspiraci. Tito bezdomovci však musí vydržet bez ženy, nedrogovat, nepít alkohol, nekouřit tabák a v ášramu se stravovat výhradně vegetariánsky. Tato nabídka tedy není zdaleka pro všechny, ale je selektivní. Mohl bych je učit jógu a meditovat. Tento ášram by tedy byl zaměřen především na sociálně slabé spoluobčany, kteří si však dokáží zaplatit minimální nájem na zaplacení režijních nákladů mého ášramu. Je to pouze míněno pro muže, pro ženy zde nemám bohužel kapacitu. Rád bych tyto vybrané spoluobčany připravoval na setkání se Svámijim, mým Mistrem, ovšem jen pokud budou mít toto duchovní vedení. Stravoval by se každý samostatně. Kapacita ášramu je pouze 3 osoby ve dvou pokojích plus svámí v samostatném pokoji. V nouzi by bylo eventuálně možné někoho ubytovat na podlaze v meditační místnosti. Tito bezdomovci však musí být zcela samostatní, nezávislí a sami o sebe schopní se postarat. Možná, že však tento projekt služby bližním nebudu vůbec realizovat na následné vnitřní upozornění taky Někoho z Vesmíru a budu žít jen jako skutečně pravý poustevník zcela osamocen. Takže zatím uvidím, kam tato cesta povede, maminka je na světě tak mám dostatek času nad tímto problémem přemýšlet a promeditovávat toto vnitřní dilema. K ničemu se nezavazuji. Tato vize je zatím ve hvězdách, ať je to jak Bůh chce. Ale při ještě hlubším zamyšlení bude v mém případě lepší odejít co nejdříve do úplné samoty na bázi poustevny - do observace! A starat se jen sám o sebe, to znamená mít nějaký malý domek na vesnici místo bytu ve městě, s kapacitou pro případné návštěvy jógových spolubratrů a spolusester, či žáků jógy. Neboť nejdůležitější princip na cestě Poznání je být úplně ukrytý jogín. Když se na duchovní cestě totiž pod vlivem vnitřních nesnází tonoucí stébla chytá, tak zpravidla odejde rychle do společnosti někomu sloužit! Ne však já. Takto zcela osamoceně jsem to vždycky chtěl, a takto mi to radí učinit i mé vyšší Mistrovo Já. Svámiji, já vím, že bys chtěl abych již sloužil lidem, ale já budu raději observovaný. Taková je cesta Poznání a já jsem prozřel, že služba veřejnosti odvádí od této cesty Poznání. Proto při opravdu nejhlubším zamyšlení službu bezdomovcům ve svém ášramu odmítám a budu jen zcela osamocený jogín, jak žádá u jogínů - sanjásinů, nikoli již zesvětštělých hospodářů, svatá Bhagavadgíta.
"Velký láma ze Severu dostal od lámy z Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo, že Velký láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí když dorazí jediný z nich."
To už byla skupina mnichů na cestě několik dnů když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo."
Vesnice se zdála celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista" řekl "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se.
O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král. Řekl: "Zůstaň tady a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl : "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil.
Zbývající mniši pokračovali v cestě až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jenž obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že jí mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu."
Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z mnichů řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru."
A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu."
Anthony de Mello
© Swami Gyaneshwarpuri
E-mail: yoga@gyaneshwarpuri.cz
Web: www.poustevnik.org
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
