Mé básně
Napište mi jak se vám web líbí:
Vyplňte formulář a odešlete. Vaše komentáře zveřejním v návštěvní knize.
Láska z hvězd
1986
Život 18-letého (1986)
Jako rozpálené stráně,
jako obzor se zapadajícím sluncem,
večerní ticho pod klenbou jeskyně
a ranní vstávání pod modrým nebem.
Všechnu černost smývat u zpovědnice
pro krásný pocit potom před oltářem,
kopat a hledat střípek na lopatce,
či vidět motýla nad květem.
Večerní zamyšlení (1986)
Člověče pohleď na večerní oblohu,
lehni si na záda do měkké trávy a přemýšlej.
Co myslíš jaké je tvoje postavení v tom množství světů,
jaké je tvoje postavení v tom toku času?
Dovedeš si vůbec představit to co vidíš?
Dovedeš si představit vesmír?
Odpovíš, že jsou to hvězdy, planety obklopené množstvím prostoru, jež jeohraničen černými dírami.
Co je to černá díra?!
Byl jsi tam, že mi toto tvrdíš?
Ale co je za ní, co je dále?
Řekneš, že nic.
Jakto nic!!! Co je to nic???
No nic je nic.
Vidíš člověče jak jsi hloupý.
A ty si přivlastňuješ právo soudit a odsoudit věci, které jsou tvému vědomí nepochopitelné.
A jak si můžeš myslet, že tvůj život je důsledkem neskutečného množství náhod.
Vždyť život je to nejcennější co máš.
A ty říkáš, že vznikl náhodou.
Jsou mi k smíchu vaše teorie.
Ty myslíš, že podstatou života je žít a užít a pak už nic?
Nikoli!
To by bylo příliš snadné a jednoduché.
Žít si jen tak bez zákonů.
Ano, dostali jsme zákon, dostali jsme naději a to je smysl života.
Už chápeš???
Veni sancte spiritus (1986)
Kráčíš životem poutníku, spočiň však
a ponoř se do západu slunce,
v záři červánků najednou hledíš
kolem sebe z ptačí perspektivy.
Snad pocit blížící se tmy,
snad nepokoj myšlenek,
neslyšitelnost vysloveného,
tě nutí k pohledu vstříc hvězdě
v úsvitu dějin.
Tvůj život je krátký
než abys plně pochopil,
krása je pomíjivá
v plejádách času,
štěstí ohraničené
zlomkem okamžiku.
A přesto nacházíš na každém nároží
jasně znějící žulový kámen
s deseti vyrytými slovy,
chladně zní a upomíná.
Upomíná dnes stejně jako v subborealu,
je tichý, ale tím že mlčí - křičí
a k tomu zvony lásky zní
v předzvěsti apokalipsy.
Tak již procitni poutníku,
vždyť slunce vychází, je nový den,
ty prospal jsi celou noc,
ale nyní věz, máš-li oči
a máš-li uši, slyš kazatelova slova:
"Nejvyšší čas začít."
© Svámí Gyaneshwarpuri yoga@gyaneshwarpuri.cz
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
